Historie Parconu

Parcon má výsadní postavení mezi cony pořádanými československým fandomem, je jeho národním conem (do té míry, do jaké čs. fandom tvoří jednotný scifistický československý národ). Je tomu tak nejen proto, že je starší než většina ostatních součástí života našeho fandomu (fanziny, porady klubů a ostatní cony) a je jen o málo mladší než to, čemu jsme si navykli říkat SF hnutí, ale hlavně proto, že toto hnutí ze značné části pomohl vytvořit a dotvořit do dnešní podoby. Připomeňme pár parconských fakt z dob jeho počátků.

Prvotní impuls ke zrodu myšlenky Parconu (jako hlavního čs. conu) přišel zvnějšku, z fanouškovského prostředí mimo kluby spojené s nejstarším SF klubem u nás (Villoidus na MFF UK v Praze). S tím vstoupil do kontaktu pořadatel prvního pardubického setkání Pavel Poláček až po vyhlášení prvního ročníku soutěže o Cenu Karla Čapka. Ale to je možná příliš pragocentrický úhel pohledu, spíše bychom mohli věc vykládat tak, že doba nazrála a planetární mlhovina neorganizovaného fandomu začala kondenzovat na více místech takřka současně. V Praze v roce 1979 založením prvního SF klubu, pak založením klubů v Teplicích, Bratislavě atd., a konečně ve snažení Pavla Poláčka v Pardubicích.

Pavel nezůstal jen u vytvoření klubu, ale chtěl pod záminkou literární soutěže na jednom místě a v jeden čas soustředit celou čs. SF komunitu. To se mu podařilo a dosáhl asi dokonce více, než očekával. Do poroty soutěže získal většinu tehdy publikujících autorů SF. Mnoho z postupů a schémat zavedených Pavlem Poláčkem se stalo tradicí dodržovanou řadu let. Na vlastní setkání fandomu, úředně vedené jako slavnostní vyhlášení Ceny Karla Čapka, přijelo spolu s autory soutěžních prací i množství fanoušků z Čech, Moravy a Slovenska, kteří se teprve zaobírali myšlenkami na založení SF klubu.

Cíl Parconů

Pardubické setkání 1982 se pro mnohé stalo pobídkou, aby to také zkusili. V březnu následujícího roku (25. - 27. 3. 1983) se v Teplicích konala první porada SF klubů a od té doby můžeme hovořit o čs. klubovém SF hnutí. Na dalších poradách se snažení fandomu konkretizovalo do třech bodů: 1. propagace SF (v nejširším smyslu), 2. podpora původní české a slovenské SF, 3. tvorba prostoru pro sociální komunikaci fanoušků.

I další Parcony byly pro vývoj SF hnutí důležité. V roce 1983 byl poprvé udělen Mlok za zásluhy a v roce 1985 Ludvík. Popularita Parconu brzy tak vzrostla, že kapacity kolejí přestávaly stačit a bylo nutné jednotlivým klubům přidělovat maximální počty účastníků. To vedlo spolu s potřebou setkávat se častěji ke vzniku řady regionálních conů. Když Pavel Poláček ukončil studia na VŠCHT, v jejichž prostorách Parcony probíhaly, ukázalo se, že nenašel v nižších ročnících fanouška, který by ho mohl efektivně zastoupit, a pátý fanouškovský svátek v Pardubicích se stal na mnoho let posledním. Parcon v Pardubicích se za dobu své existence stal konstantou fanouškovského života a nebylo lehké najít za něho náhradu.

Dál z Pardubic

Proto se Parcon 1987 konal v Praze jako jednodenní. Nicméně se pražským pořadatelům až na ubytování podařilo zajistit všechny atributy Parconu jako čs. národního conu včetně bohatého programu, v ničem nezaostal za Pardubicemi. Pražský Parcon byl historickým mezníkem v tom, že osmělil i ostatní kluby k pořádání akcí těchto rozměrů a Parcon se stal majetkem celého čs. fandomu.

Další místa pořádání Parconu:

Pramen: Oficiální web Fandomu